Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, která rychle v roce 2012 vyrostla na bedrech Alexe Eriana, jenž byl zásadní tváří deathcorových nestorů DESPISED ICON, a Miguela Lepage z death/crabcorové zábavovky BLIND WITNESS, vydala po velmi krátké době plnohodnotné album a pustila se čile do koncertní činnosti. Miguel si polepšil a Alex šel s touto skvadrou jednoznačně o několik úrovní dolů. Proč? Na OBEY THE BRAVE je tak trochu znát, že jsou zatím šiti horkou jehlou. Nic složitého, stylizovaná image drsných kluků, několik melodických linek, které fungují na první signální, a refrény ve stylu NYHC.
"slušně zvládnutý okovaný hardcore na moshování"
Mezi těžkotonážními nesložitými riffy má Alex více prostoru, než kdykoliv dříve v DESPISED ICON a v tomto prostoru uznávám, že svoji práci zvládá na jedničku. Dokáže postavit siláckou a dobře znějící pěveckou linku. Instrumentální mašinerie za ním je podřízena živé funkčnosti a jednoduchosti. Debut „Young Blood“ tak není ničím více než okovaným hardcorem pro moshování na půlhodinové ploše. Nehledejte v tom zatím nic hlubšího než dobře udělané a ve svém duchu písničkové hutné hoblovačky a silácký hardcorový projev od lidí, kteří se snaží vypadat tvrději, než ve skutečnosti jsou.
´
6 / 10
Vydáno: 2012
Vydavatel: Epitaph Records, Distort Entertainment
Stopáž: 32:19
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolovát jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!
